Lékařem proti své vůli / Divadlo Alfa, Plzeň

„Lékařem proti své vůli“ se v této poněkud bláznivé komedii (inspirované komedií dell´arte) omylem stává drvoštěp Sganarelle (postava, která vystupuje ve více Molièrových hrách a již autor sám rád hrával). Své „zázračné“ schopnosti je nucen prezentovat v domě boháče Geronta, který doufá, že konečně vyléčí jeho „oněmělou“ dceru Lucindu, jež se tímto způsobem pokouší řešit svůj problém s nechtěnými vdavkami (sňatek pro peníze bez lásky je dalším tématem hry). Po sérii nedorozumění, převleků a zmatků, během nichž Sganarell málem skončí na šibenici, nakonec vše dobře dopadne!

Jedna z méně známých her klasika francouzské i světové komedie Jeana Baptista Poquelina (1622 – 1673), syna dvorního čalouníka, vystudovaného právníka, poté kočovného herce, režiséra a dramatika. Aby coby komediant neohrozil pověst rodiny, začal v 21 letech používat pseudonym Molière, jméno, které dodnes znají lidé po celém světě. Po 13 letech hraní na venkově získal si přízeň královského dvora a jeho soubor se stal dvorní divadelní společností. Molièrovy satirické komedie však přesto otevřeně kritizovaly mravy své doby, a byly často (spolu se svým autorem) ze strany úřadu a církve napadány a sankcionovány. Typické postavy, které autor stvořil (Tartuffe, Alcest, Harpagon, Argan ad.) se však staly archetypy horších lidských vlastností, jejichž nadčasový, všelidský rozměr inspiruje a baví i po více než třech stoletích. K jeho nejvýznamnějším dílům patří dodnes hrané tituly Tartuffe, Don Juan, Misantrop, Lakomec, Měšťák šlechticem a Zdravý a nemocný. Při čtvrté repríze posledně jmenované hry Molière, představitel hlavní role Argana, na jevišti zemřel.

Zdravý nemocný byl zároveň vyvrcholením jedné linie Molièrovy tvorby, v níž tvrdě vystupoval proti šarlatánským a vydřidušským lékařům a mastičkářům právě tak jako proti hypochondrům. Jednou z těchto her je i Lékařem proti své vůli (1666), díky níž máme zachovánu syntézu dvou průpravných komedií Otýpkář a Lékařem z donucení, jež se nezachovaly.

Molièrův text pod názvem Bezděčný lékař v překladu M. J. Sychry vyšel už v r. 1825 v Hradci Králové. Z českých činoherních inscenací vzpomeňme alespoň té, kterou  r. 1922 ve vinohradském divadle režíroval Karel Čapek ve výpravě bratra Josefa a s Ferencem Futuristou v roli Sganarella. Z loutkových inscenací připomeňme inscenaci studijní scény loutkářské katedry DAMU z r. 1957, v níž se jako inscenátor a výtvarník poprvé představil posluchač III. ročníku (a dnes světoznámý filmař) Jan Švankmajer.